Welsh corgi pembroke

FCI skupina I. - plemena ovčácká, pastevecká a honácká

originální název: Welsh Corgi Pembroke   Standard FCI č. 039

Historie

Zatímco historie původnějšího Cardigana nás zavede až k dávným keltům, původ Pembroka sahá nejspíše do r. 1107, kdy do Británie přišli vlámští tkalci. Ti se usadili v oblasti jihozápadního Walesu, kde používali psy k práci kolem zemědělských usedlostí. Pembroke má tedy blízko k dnešní šiperce a jiným evropským ovčáckým psům. Ke sblížení obou plemen došlo zřejmě v 1. pol. 19. stol., kdy byla na jih, do hrabství Pembroke, prodávána štěňata psů z hrabství Cardigan. Teprve v r. 1927 byla plemena Welsh Corgi Pembroke a Welsh Corgi Cardigan poprvé vystavována samostatně na londýnské výstavě Cruft’s. Anglický The Kennel Club je uznal jako oddělená plemena v r. 1934.

Chov u nás

Počátky chovu Pembroků u nás byly strastiplné, a to především proto, že se odehrávaly za železnou oponou. Když se zakladateli chovu PhDr. Vladimíru Mojžíšovi konečně v roce 1973 podařilo získat ze SRN fenku Ynghariad-i-Weichsel, zdaleka nebylo vyhráno. V jeho chovatelské stanici Moravia Mefistofeles se v září 1974 narodil první vrh Pembroků u nás. Díky práci Vladimíra Mojžíše a jeho přátel a známých bylo během 70. a 80. let dovezeno několik jedinců ze „západu“ a chov se nadále rozvíjel. Čeští Pembroci byli prvními představiteli svého plemene ve střední a východní Evropě. 

Vzhled

Pembroke je nízký, robustní pes, který působí dojmem mohutnosti v malém formátu. Standard určuje výšku 25 – 30 cm v kohoutku a váhu od 9 do 12 kg. V podstatě se jedná o středně velkého psa na krátkých nožkách, který by svým vzhledem měl připomínat lišku. Přispívá k tomu i jeho typické zbarvení, červené s bílými znaky. Další přípustné barvy u Pembroka jsou sobolí a trikolorní, černá s pálením je povolena, ale v současné době raritní. Kromě povolených barev odlišuje Pembroka od příbuzného Cardigana hlavně menší velikost, poněkud jemnější stavba těla a výraz v obličeji, tvar uší a v některých případech i chybějící ocas. Ten je v ideálním případě přirozeně krátký, převážná většina štěňat se však rodí s dlouhým ocáskem. V minulosti byly dlouhé ocasy kráceny, dnes se dává přednost ocasu ponechanému v přirozeném stavu. Srst Pembroka je dokonale přizpůsobena celoročnímu pobytu venku, odolá dešti i sněhu a sama se čistí. Podsada je velmi hustá, proto z něj v období línání vyčešete poměrně veliké množství odumřelých chlupů. Vyskytují se také Pembroci s nestandardním, dlouhým (tzv. fluffy) osrstěním, které tak dobře neodolává vlivům počasí a vyžaduje zvýšenou péči.

Povaha

Povahově je Pembroke typickým ovčákem – tedy temperamentní, aktivní, ale nikdy agresivní, spíše veselý. K cizím lidem zpočátku nedůvěřivý, ale ne nepřátelský. Soužití s ostatními psy, domácími zvířaty ani s dětmi mu při správném vedení nedělá potíže. Problémy může způsobovat jeho sebevědomí, které je jistě potřeba při práci se stádem, ale dokáže potrápit nezkušeného páníčka. Pembroke má zvláštní smysl pro černý humor, může se dokonce zdát, že zkouší, co všechno majitel vydrží a jestli se umí sám sobě zasmát. Oproti Cardiganovi se může jevit jako škodolibý. Je však snadno motivovatelný pamlskem, takže se jeho invence dá výborně využít při pozitivním tréninku.

Zdraví

Pembroke je poměrně zdravé a odolné plemeno, které nevyžaduje zvýšenou péči. Na druhou stranu je třeba sledovat výskyt dědičných chorob, které mohou toto plemeno postihovat. Jde o dysplazii kyčelního a loketního kloubu, degenerativní myelopatii, von Willebrandovu chorobu a dědičné oční vady. V současnosti čeští chovatelé začínají s testováním svých chovných jedinců na tyto choroby. Pembroke netrpí na luxaci patel jako jiná malá plemena, ani není tolik náchylný na problémy s meziobratlovými ploténkami jako jiná plemena s dlouhými zády. Přesto se v době vývoje štěněte doporučuje opatrnost při zdolávání schodů a vynechání častých skoků, např. při tréninku agility. Pembroke se v průměru dožívá 12 – 14 let.

Pro koho je Pembroke vhodný

Vzhledem k jeho temperamentu, obratnosti a inteligenci je ideálním majitelem Pembroka každý, kdo není líný. Pembroke vyžaduje pohyb a zaměstnání, ale nemusíte být vrcholový sportovec, abyste jeho potřeby uspokojili. Kromě fyzické aktivity je třeba poskytnout mu i práci duševní, stačí základní výcvik, psí hlavolamy nebo triky, aby byl spokojený. Vhodným majitelem tedy může být i aktivní důchodce, stejně jako mladá kynologická naděje v rodině. Pembroke nestrádá v městském bytě, stejně jako v domě se zahradou se přizpůsobí, pokud bude mít možnost vybití energie.

Výchova, výcvik, psí sporty

Pembroke rád jí, není tedy problém motivovat ho potravou. Pokud u štěňátka podpoříte správné chování pamlskem a pochvalou, rychle pochopí, co po něm chcete. Velmi dobře reaguje na tón hlasu, mimiku a gesta člověka. Jeho výchova musí být důsledná, ale ne tvrdá, Pembroke má rád svého člověka a snaží se s ním spolupracovat. I proto je jeho výcvik poměrně jednoduchý, ať už jde o výcvik v klasickém slova smyslu, nebo o některý z oblíbených psích sportů. Pembroke se může uplatnit ve sportovní kynologii i v obedienci, zvládne agility i flyball, přestože zřejmě nikdy nebude stát na stupních vítězů. Z nových sportů je pro něj ideální nosework, treibbal nebo hoopers. Přirozené schopnosti Pembroka lze využít v pasení, které získává oblibu, věnují se mu však více majitelé Cardiganů.

uživatelský obsah - vždy jako první článek!!!

---odkaz na všechny novinky---

---obrázky v záhlaví---

Aktuality