Klasický výcvik II. - Školka pro štěňátko

Nikdo z nás jistě nenechá nově příchozí štěňátko růst jako dříví v lese. Pro každodenní život je nutná především důsledná výchova a sem tam nějaký ten povel, který se nám hodí, když potřebujeme psa přivolat, zastavit, případně přesvědčit, že nemá žrát tu sušenku, co našel na chodníku. Následující základy, na kterých budeme později budovat klasický výcvik, jsou určeny hlavně malým štěňátkům. Přesto je možné začínat i se starším psem, pokud se smíříme s tím, že možná nebude reagovat tak bystře a pamatovat si tak rychle. Jak bylo řečeno v minulém díle, metodiku nácviku nebudu popisovat, spíše se zaměřím na případné záludnosti.

 

 

Jak začít – kapsy plné pamlsků

 Dávno pryč jsou doby, kdy bylo odměňování psa pamlskem považováno za uplácení a na cvičácích se používaly vesměs metody negativní motivace. Poznávejte své štěňátko, vyzkoušejte, jaké pamlsky mu nejvíc vyhovují, nebo zda nedává přednost hračce před pamlskem (což je u korgiho velmi nepravděpodobné…). Naučte se, jak pejska nejlépe motivovat, a začněte „cvičit“ v klidu, doma, bez rušivých vlivů. Pokud chcete používat klikr, začněte hned s maličkým miminkem, půjde mu to skvěle. To bude „ve školce“ úplně stačit.

 

Oční kontakt – důležitý detail

 Oční kontakt, tedy přímý pohled psa do očí pána během vykonávání cviku (např. chůze u nohy) je důležitou drobností, která odliší průměrný výkon od perfektního. Budeme tento pohled vyžadovat a odměňovat. Doporučuji vybrat si jako „povel“ krátký, ale ostrý zvuk, snadno rozlišitelný a slyšitelný, který budete schopni kdykoliv vyloudit – mlasknutí, klapnutí jazykem, zasyčení, já používám těžko popsatelný zvuk procezení vzduchu přes přední zuby zapřené za dolní ret.

 

Často používaný povel „Na mě“ je až příliš dlouhý a může se dokonce plést s „Ke mně“. Vhodnější je krátký, neartikulovaný zvuk, který psa upozorní „Hej, dávej pozor, koukni na mě“. Štěně se očnímu kontaktu velmi snadno naučí, pokud po každém tomto zvuku bude následovat odměna. Později postup změníme na zvuk-pohled štěněte-pak pamlsek, dobu trvání pohledu postupně prodlužujeme. Velmi dobře lze oční kontakt nacvičit pomocí klikru.

 

Chůze u nohy – zatím jen ťapkáme

Zatím nás netrápí, zda jde štěňátko přesně lopatkou na úrovni našeho kolene ve vzdálenosti max. 20 cm od nohy (jak to vyžaduje zkušební řád), bude nám stačit, že nás chvilku radostně následuje vedle našeho levého lýtka. Toho docílíme nejsnáze tak, že budeme štěňátko lákat na pamlsek v levé ruce, kterou držíme v úrovni hlavy štěněte – čeká nás tedy trochu toho ohýbání. Opět můžeme vše nacvičit pomocí klikru. Obraty na místě si necháme až na dobu, kdy nám chůze půjde trošku líp, zatím zkusíme jen velké oblouky. Můžeme zkusit na chvilku změnit tempo, popoběhnout nebo naopak velmi zpomalit.

 

Cvičákové rady, že máme pamlsek držet v pravé ruce, nebo ho dokonce plivat z pusy, přenecháme majitelům větších psů – nám by se malý korgi v takovém případě doslova pletl pod nohy, případně bychom si od plivání piškotů vlevo vyvrátili krk.

 

Polohy – rovně a na místě

Nácvik poloh (tedy Sedni, Lehni, Vstaň) bude ve školce spočívat v zafixování daného povelu k dané poloze. Začneme nejjednodušším Sedni, pak si vyzkoušíme namotivovat na Lehni a nakonec se potrápíme se Vstaň (a Stůj), které se nám bude hodit ve třídě štěňat na výstavách. Zatím nás nebude trápit, že si štěndo kecne na stehno, místo aby způsobně leželo jako sfinga. Pozornost věnujeme tomu, aby štěně provádělo polohy vedle naší levé nohy pokud možno v přímém směru a neodcházelo z místa, když si bude např. ze sedu lehat. Opět je výhodné využití klikru. Mnoho lidí začíná s učením poloh se štěnětem před sebou – je to praktičtější, nemusíme se ohýbat dolů a vlevo. Zbytečně si ale zaděláváme na problém, pokud štěně mylně pochopí, že „Sedni“ znamená „Sedni si čelem ke mně“. Samozřejmě později bude „Sedni“ znamenat „Okamžitě se posaď na jakémkoliv místě, ať třeba trakaře padají“, ale teď ve školce se spokojíme s polohou u nohy a chvilkou očního kontaktu.

 

Hra, aport, štěkání – všechno v jednom

Pořídíme štěněti nějakou vhodnou hračku. Sortiment je široký, ale pokud máte vysoké nároky, výběr takové obyčejné hračky není až tak jednoduchý. Potřebujeme hračku, která je dost měkká na zakousnutí, má ouško nebo provázek na dráždění a přetahování, půjde odhodit a v případě nehody a úderu do hlavy pejska nepřizabije. Čínské výrobky plné nebezpečných chemikálií obejdeme obloukem. Pozor také na tvrdé gumové míčky se šňůrkou, na cvičácích hojně používané. Pokud se podíváte na chrup psa, který několik let takový míček chytal, nosil a přetahoval se o něj, zjistíte, že má zuby velmi obroušené – síra obsažená v materiálu těchto míčků se chová k zubům velmi nehezky, stejně jako „chlupatina“ na povrchu obyčejných tenisáků! Pro budoucí využití na cvičáku doporučuji koupit malé pešky, jutový a z ringo látky, případně pro úplné prcky kůži nebo ringo látku s uchem na přetahování. Za malý peníz pořídíme všelijaké ručně motané uzlíky z proužků fleecu, které nám můžou úplně stačit.

 

Motivační hračku nenecháváme štěněti volně přístupnou. A co že budeme s hračkou dělat? Budeme si hrát. Během her položíme základy štěkání na povel, aportu nebo rozlišování předmětu, naučíme pejska koncentraci a sebeovládání – a hlavně budujeme náš společný vztah.

 

Přivolání – životně důležité!

Na závěr jsem si nechala zřejmě nejdůležitější povel – přivolání. O jeho nácviku a problémech s ním spojených bylo už mnoho napsáno. Pokud si u malého štěněte nezkazíme přivolání sami, nemůže nastat žádný problém – štěně nás přirozeně následuje, rádo k nám přibíhá, snažíme-li se pro něj být zajímaví. Máme neustále na paměti, že po přivolání musí VŽDY následovat něco příjemného. Pokud budeme soustavně na procházkách štěně přivolávat povelem „Ke mně“ a následně ho připínat na vodítko, případně se dopustíme ještě horšího zvěrstva a po přivolání štěně potrestáme (protože přišlo moc pozdě, protože předtím sežralo kravinec, protože….), zaděláváme si na velké problémy v pubertě a následně v dospělosti psa.

 

Co dalšího?

Štěňátko učíme základy odložení – prozatím nám stačí, když setrvá na jednom místě malou chvilku. Seznamujeme ho s různými povrchy, třeba i trochu nepříjemnými. Chodíme mezi lidi a psy, pokud možno pravidelně i na cvičák, kde se musí odehrávat samé příjemné věci (pozor např. na agresivní velké psy nebo střelbu z pistole při obranách). A pokud máme zrovna špatnou náladu, necvičíme raději vůbec!

 

Autorkou článku je Mgr. Vendula Bauerová (CHS Foxy Fellow)

 

 

uživatelský obsah - vždy jako první článek!!!

---odkaz na všechny novinky---

---obrázky v záhlaví---

int(1)

Aktuality