Klasický výcvik IV. - Zkouška od slova zkusit?

Se psem pravidelně trénujeme a zdá se nám, že všechno opakujeme už po sto padesáté. Na cvičáku nás nejmíň měsíc přemlouvají, ať už se „konečně někam přihlásíme“, protože „je to dobrý“. Za dlouhých večerů jsme se ponořili do četby zkušebních řádů, některé z nich jsme přečetli i třikrát a stejně se nám nějak nezdá, že „je to dobrý“. Čeká nás psí maturita – první zkouška z poslušnosti.

Přehlížené náležitosti

Pokud nechceme opravdu nic nechat náhodě, vyzkoušíme si celý průběh zkoušky několikrát nanečisto. To znamená včetně kontroly čipu a hlášení rozhodčímu. Podáním hlášení náš výkon na zkoušce začíná, je to první setkání s rozhodčím tváří v tvář a my chceme udělat dojem. Rozhodčího by jistě nepotěšilo, kdyby na něj náš pes po příchodu vyskočil a dožadoval se pozornosti, případně při podání ruky vrčel a bránil náš život. Ani pes blížící se k cizímu člověku s ocasem pod břichem, tažený páníčkem jako kráva na porážku, nebude nejspíš kvitován s povděkem. Naučíme se předepsanou formulku a několikrát si zopakujeme příchod k cizí osobě, přeříkání požadovaného a podání ruky.

Zkušební řády dále určují, co má nebo nemá mít pes na sobě, jakým způsobem psovod drží nebo nese vodítko, případně další „maličkosti“. Není na škodu vše včas nastudovat a zapůsobit tak dojmem člověka, který ví, na jakou zkoušku dneska ráno vlastně přišel.

Všem zkouškám z výkonu je tento úvod společný. Je na vás, jakou základní zkoušku si vyberete. Já je seřadím podle obtížnosti zcela subjektivně – začínáme zkouškou ZOP.

Zkouška ovladatelnosti psa – ZOP

Pro účast na základní zkoušce z řádu KJ Brno stačí pejskovi dosažený věk 10 měsíců. Už z toho je patrné, že neklade nijak vysoké nároky a je přístupná každému. Podstatné je zvládnutí chůze na vodítku i bez a hlavně odložení, nic horšího nás nečeká.

Přivolání je povoleno v obou variantách, nezapomeňte, že pokud se pes na povel „Volno“ nevzdálí alespoň 10 koků od vás, cvik bude anulován. Ať už nacvičujete povel „Volno“ jakýmkoliv způsobem, doporučuji na konkrétním cvičišti alespoň jednou zkusit.

Ovladatelnost, tedy chůze u nohy a obraty, se provádí nejprve na vodítku, hned potom bez vodítka. Rozhodčí vydává pokyn k vykročení, obratům, zastavení, změnám tempa – takže si nemusíte nic pamatovat, jen se ujistěte, že už se vám neplete vpravo a vlevo vbok. Opakování povelu „K noze“ při změnách směru a tempa i při obratech namístě je povoleno.

Polohy se mohou opakovat a budou po sobě následovat v náhodném pořadí. Opět vám zavelí rozhodčí, takže jste bez starosti. Pes je na vodítku, prozkoušeno bude „Sedni“, „Lehni“ i „Vstaň“.

Dlouhodobé odložení bude asi nejtvrdším oříškem této zkoušky, provádí se na vzdálenost 30 kroků (naučte se chodit jako Japonky), čelem ke psu. Stejně jako u ostatních zkoušek bude během vašeho odložení opodál cvičit další pes v pořadí.

Skupinové cviky budete provádět ve skupině 3 – 5 psů. V podstatě zopakujete ovladatelnost na vodítku a polohy. Jedinou záludností jsou povely pro skupinu „vlevo / vpravo protichodem“ a „vlevo / vpravo otočit“, které rozhodčí může použít pro nasměrování celé skupiny. Doporučuji tyto povely důkladně natrénovat na domovském cvičišti, abyste případně svým výkonem nerozbili na zkoušce celou skupinku. Odložení ve skupině probíhá opět na vzdálenost 30 kroků (běda tomu, kdo bude mít nejdelší nohy!), a to po dobu cca 2 minut.

Speciální cviky se provádějí většinou v prostoru cvičiště, někde stranou, kde je připraven stůl a „dráha“ složená ze tří neobvyklých povrchů. Pes s nasazeným náhubkem (trénovat!) je přenesen cizí osobou asi 5 metrů. Dle řádu by měl psa zvedat psovod, odnést ho pomocníkovi, předat do náruče a vrátit se s ním do výchozího místa. Setkala jsem se ale i s tím, že psa zvedal rovnou pomocník a ušetřil se tím čas. Já osobně své psy zvedám poměrně často, znají povel „Šup“, a tak se pomocník na zkoušce rozesmál, když mu můj pes na povel sám nastoupil do náruče. Myslím si, že pro běžně „osahaného“ psa nebude tento cvik představovat žádný problém. Natrénovat lze i druhý ze speciálních cviků, a to chůzi po nepříjemném materiálu. Většinou se používají sešlapané PET lahve, lino, plachty, různé kovové mřížky, dřevěné palety, vlnitý eternit apod. Tři různé materiály, vždy o délce několik metrů, jsou umístěny za sebou, psovod na pokyn rozhodčího vyjde se psem na vodítku u nohy, na další pokyn rozhodčího se zastaví a pes se posadí (je povolen povel „Sedni“). Pak pokračují v chůzi. Opět pro běžně socializovaného psa žádný problém. Na některých cvičištích mají pro tréninkové účely podobnou dráhu napevno zhotovenou, aktivitě se meze nekladou. Tréninkem předejdete tomu, že se pes lekne při zapraskání PET lahve, nebo zpanikaří, když mu noha sklouzne z mřížky. To už ale mám na mysli vysloveně labilního psa (že ano, Bětko…).

Zkoušku máme úspěšně za sebou, tedy alespoň v případě, že nám neuteklo více než 30 bodů (to jsou 3 celé cviky!!!). Složenou zkoušku znovu opakovat nesmíme, pouze na závodech a podobných akcích. Nezbývá tedy, než se připravit na zkoušku další, o fous těžší. Příště to bude zkouška ZZO.

 

Autorkou článku je Mgr. Vendula Bauerová (CHS Foxy Fellow)

uživatelský obsah - vždy jako první článek!!!

---odkaz na všechny novinky---

---obrázky v záhlaví---

Aktuality