Dysplazie loketního kloubu u psů - základní fakta

Termín dysplazie lokte je používán k označení artrózy loketního kloubu. Toto degenerativní kloubní onemocnění může být způsobeno bud' izolovaným loketním výběžkem kosti loketní, odlomeným korunním výběžkem kosti loketní, osteochondrózou kloubní chrupavky kosti pažní nebo kombinací těchto poruch.

Onemocněním trpí hlavně velká a obrovská plemena psů. Dědičnost byla jednoznačně prokázána u odlomeného korunního výběžku a osteochondrózy kloubní chrupavky kosti pažní, u izolovaného loketního výběžku kosti loketní se dědičný základ předpokládá. Z těchto důvodů se ve vyspělých zemích doporučuje postižená zvířata kastrovat nebo vyčlenit z chovných programů jednotlivých plemen psů.   

Izolovaný loketní výběžek kosti loketní (UAP - Ununited Anconeal Process)   Tato vada se nejčastěji vyskytuje u německých ovčáků, v menší míře mohou být postižena chondrostrofická plemena baset a anglický buldok. Loketní výběžek se u psů těchto plemen vyvíjí jako samostatná kostnatější část nezávisle na růstu kosti loketní. Přeměna chrupavčitého základu loketního výběžku v kost začíná u německých ovčáků kolem 12. týdne stáří a ke kompletnímu spojení s kostí loketní dochází v 16. až 24. týdnu stáří. Proto bychom měli k vyslovení definitivní diagnózy vyčkat stáří minimálně šesti měsícu. Psi s izolovaným loketním výběžkem začínají střídavě kulhat na postiženou končetinu mezi 5. až 9. měsícem stáří, kulhání se postupem času zhoršuje. Diagnóza tohoto onemocnění se potvrdí rentgenologicky. Rentgenujeme vždy oba loketní klouby jednak pro srovnání a jednak k posouzení i druhého kloubu, jelikož v 10-30 % případů bývá toto postižení oboustranné. Léčbu je možno provést několika metodami podle individuálních podmínek. Nejčastěji je používána metoda chirurgického odstranění izolovaného loketního výběžku z kloubu. Nedávná studie, která sledovala 65 měsíců po operaci funkci končetiny po odstranění loketního výběžku mezi 5. - 12. měsícem stáří, měla překvapivé výsledky. I přes vyvýjející se artrózu a snížení rozsahu pohybu v kloubu byla funkce končetiny hodnocna jako dobrá až výborná v 90 % případů. Pacienti se tak mohli vrátit ke svému původnímu pracovnímu zaměření jako lovečtí či služební psi bezpečnostních jednotek. Velmi dobré výsledky vykazuje také chirurgická metoda protětí kosti loketní. Ta se využívá u rostoucích zvířat v případech nerovnoměrného vývoje kostí předloktí. V naší ordinaci jsme v poslední době řešili dva případy izolovaného loketního výběžku. U dvouletého německého ovčáka bylo příčinou odlomení loketního výběžku zranění - pád z třímetrové výšky. Výběžek jsme z kloubu chirurgicky odstranili. Momentálně je pes opět služebně využíván bez kulhání i po velké zátěži. V druhém případě šlo také o německého ovčáka, který občas kulhal od 6. měsíce, poslední čtyři dny před prvním vyšetřením na našem pracovišti ve stáří 8 měsíců velmi intenzivně, někdy přestal končetinu používat zcela. Rentgenologické vyšetření jsme provedli u obou loketních kloubů. Na kulhající končetině byl loketní výběžek zcela izolován od kosti loketní. Na druhé končetině byl loketní výběžek spojen s kostí loketní plně mineralizovaným přemostěním jen asi v jedné třetině. Proto bylo nutné pooperačně zajistit naprostý klid zvířete. Hrozilo totiž odlomení loketního výběžku na druhé momentálně silně přetěžované končetině. Naštěstí po operačním vytětí izolovaného loketního výběžku začal ovčák končetinu zatěžovat velmi rychle a majitel dodržoval přesně doporučení o pooperační péči. Nyní, čtyři týdny po zákroku, již nekulhá a obě hrudní končetiny zatěžuje rovnoměrně. 

Osteochondróza (degenerace kloubní chrupavky) hrbolu kosti pažní. V porovnání s výskytem odlomeného korunního výběžku kosti loketní se s osteochondrózou hrbolu kosti pažní setkáváme zřídka. Z porovnání odborných zpráv evropských a amerických pracovišt' vyplývá, že mnohem častěji se osteochondróza hrbolu kosti pažní vyskytuj v Evropě než v USA. Je to způsobeno zřejmě genetickou rozdílností populací psů v těchto částech světa. Z velkých a obrovských plemen psů, která trpí touto vrozenou vadou, jsou nejčastěji postiženi zlatí a labradorští retívři. Příčinou osteochondrózy je porucha enchondrální osifikace - procesu, který je zodpovědný za růst dlouhých kostí a při kterém dochází k přeměně chrupavčitého modelu v kost. Osteochondrózu vyvolávají hlavně genetické faktory ovlivňující zvyšování tělesné hmotnosti a rychlost růstu. Překrmování v období rychlého růstu s nadměrným přísunem vápníku v krmné dávce společně s přetěžováním velmi zvyšují pravděpodobnost výskytu této vady. Donedávna rozšířený názor, že doplněk minerálních látek ke kvalitním krmným směsím podpoří správné utváření a růst kostry, je mylný. Pokud si chovatel není jist vyvážeností krmné dávky svého psa, měl by navštívit veterináře a společně pak sestavit ideální krmnou dávku pro dané plemeno i věkovou kategorii zvířete. Příznaky osteochondrózy začínáme sledovat mezi 4. a 9. měsícem života. U psa se projeví kulháním různé intenzity. V naší ordinaci jsme se setkali s osteochondrózou v loketním kloubu pouze ve třech případech z toho ve dvou případech labradorských retrívrů se tato vada objevila společně s odlomeným korunním výběžkem kosti loketní. Mnohem častěji jsme se setkali s osteochondrózou v kloubu ramenním. Léčbu provádíme operativně - postiženou část chrupavky odstraníme a v místě degenerace provedeme kyretáž kosti.

Odlomený korunní výběžek kosti loketní (FCP - Fregmented Coronoid Process) Tato vrozená porucha loketního kloubu postihuje zejména zlaté a labradorské retrívry, rotvajlery, bernské salašnické psy a německé ovčáky. Vyvolávající příčinou je nesprávné utváření loketního kloubu, v jehož důsledku dochází k vyvíjení nepřiměřeně velkého tlaku na korunní výběžek. Příčinou odlomení korunního výběžku může být také poranění. Poškození vřetenní kosti v období růstu může zastavit její další vývoj a vzniká tak při pokračujícím růstu kosti loketní růstová deformita předloktí, což může také vést k odlomení korunního výběžku. Onemocnění se začne projevovat od 5. měsíce stáří kulháním. To vzniká bud' po zátěži nebo i po delším odpočinku - než to pes tzv. rozejde. Jak kulhání přestává, zvyšuje se jeho intenzita. Rentgenologickou diagnózu stanovíme podle druhotných degenerativních změn v loketních kloubech. Ty jsou zřejmé po 7. měsíci stáří. Jelikož rentgenologická diagnostika nemusí jasně prokázat toto onemocnění, konečnou diagnózu potvrdí operace loketního kloubu nebo artroskopie. Léčba spočívá v odstranění odlomeného korunního výběžku. V naší ordinaci patří tato vada mezi nejčastější příčiny dysplazie loketního klóubu. Úspěšně jsme ji operovali u několika labradorských retrívrů, rotvajlerů, německých ovčáků a boxera. Blíže se zmíním o dvou případech. Na podzim minulého roku nás navštívil chovatel s pětiměsíční fenkou labradorského retrívra a stěžoval si na občas se vyskytující kulhání na pravou hrudní končetinu. V půl roce stáří fenky jsme provedli rentgenologické vyšetření, které již prokazovalo druhotné degenerativní změny v obou loketních kloubech a navíc také erozivní poškození kloubní chrupavky kosti pažní, která se při pohybu otírala o korunní výběžek. Majitel uvedl nadměrný přísun vápníku v krmné dávce a vysokou zátěž fenky z důvodu získání svalové hmoty. Navíc jsme zjistili, že podobnými problémy trpí i její sourozenec. Operace potvrdila diagnózu, výběžek jsme z kloubu odstranili. Po dvou měsících klidu, kdy fenka zatěžovala končetinu bez problémů, se objevilo kulhání opačné končetiny. Nyní má nasazen regenerační kloubní přípravek (extrakt z mořských měkkýšů obsahující GAG - glykosaminoglykany) a je objednán na operaci druhé končetiny. V dalším případě jsme se setkali s jedenáctiměsíčním boxerem, u něhož majitel udával střídavé kulhání zvláště zřetelné po odpočinku. Jelikož jsme klinickým ani rentgenologickým vyšetřením příčinu nezjistili, nasadili jsme regenerativní kloubní výživu a protizánětlivé přeparáty. Kulhání však střídavě pokračovalo, a proto jsme provedli opětovné rentgenologické vyšetření, které jsme konzultovali s předním veterinárním ortopedem dr. Kenethem Johnsonem z univerzity v Bristolu. Ten i přes ne zcela jasnou průkaznost doporučil kloub operovat. Operací jsme odlomený korunní výběžek definitivně potvrdili a z kloubu odstranili. Od zotavení se z operace se kulhání již neobjevilo. V roce 1994 vydala FCI schéma pro posouzení dysplazie loketního kloubu, ve kterém se využívá hodnocení degenerativních kloubních změn na rentgenovém snímku. Jak jsem se dozvěděl na kongresu Evropské asociace veterinárních ortopedů a traumatologů loni v Mnichově, podobně jako u nás posuzování dysplazie kyčelního kloubu využívá plně například i Švédsko systém hodnocení dysplazie loketního kloubu.

 

Autorem článku je MVDr. Jiří Jahoda

Zdroj: http://www.veterina-info.cz/odborne-clanky/dysplazie-loketniho-kloubu-u-psu-16.html

uživatelský obsah - vždy jako první článek!!!

---odkaz na všechny novinky---

---obrázky v záhlaví---

int(1)

Aktuality