Kde se vzal BOB aneb kauza Alys

K sepsání tohoto článku mě přivedly události, které následovaly po zveřejnění prosté informace o narození bezocasého štěněte (BOB – z angl. bobtail). Doufám, že informace v něm obsažené budou přínosné a pomohou začínající chovatelům Welsh Corgi Pembroke rozšířit jejich znalosti o tomto plemeni.

Dne 27. 2. 2017 se v CHS paní Bičišťové „od Toulovce“ narodilo 5 štěňat WCP, jak je uvedeno v seznamu narozených vrhů, z toho „1x krátký ocas“. Na tom by nebylo nic divného, kdyby oba rodiče neměli ocasy normální délky. To mě zarazilo a přimělo k tomu, že jsem na facebookové stránce ověřovala tuto informaci – můj krátkoocasý odchovanec měl ve stejnou dobu vrh u chovatelky se stejným křestním jménem, proto jsem se domnívala, že mohlo dojít k záměně. Údaje však byly v pořádku, skutečně zde mělo být ve vrhu jedno štěně bez ocasu po ocasatých rodičích. Jak je to možné? Pokusím se na vysvětlenou o velmi zjednodušený výklad, odborníci jistě prominou.

Přirozená krátkoocasost je řízena dominantním genem s neúplnou penetrancí. Dominantní v našem případě znamená, že přítomnost jedné alely se vždy promítne do fenotypu (toho, jak pes vypadá, tedy jak má dlouhý ocas). Nositel jedné alely tohoto genu tedy bude mít vždy zkrácený ocas. Neúplná penetrance zde znamená, že krátký ocas bude však mít teoreticky pokaždé jinou délku. Proto se můžeme setkat s jedinci zcela bez ocasu, s třetinovým, polovičním nebo téměř úplným ocasem. Zároveň jde však o gen, který vykazuje letalitu, pokud se sejdou dvě alely a vznikne homozygot (recesivní letalita dominantní alely). Jinak řečeno, všichni přirozeně krátkoocasí Pembroci jsou v tomto znaku heterozygoti. Homozygot neexistuje – vajíčko se vůbec neusadilo, nebo byl plod záhy vstřebán. Ve velmi vzácných případech se homozygot narodí, ovšem jako mrtvé nebo života neschopné štěně s těžkými vadami. Poslední uvedený fakt je zřejmě důvodem, proč se chovatelé obávají spojení dvou krátkoocasých jedinců. Přestože se v historii takových štěňat narodilo jen několik, nabudete snadno dojmu, že při každém spojení BOB x BOB můžete očekávat narození podobného štěněte (Google je mocný nástroj a fotografie stejných dvou postižených štěňat nar. v letech 2002 a 2005 najdete na desítkách webových stránek). Stejně tak některé prameny uvádějí pokles počtu štěňat ve vrhu v případě spojení BOB x BOB asi o třetinu. Obojí vyvrací např. A. Indergaard ve svém článku shrnujícím 15 let snažení norských chovatelů o zachování vyššího počtu BOBů v populaci (Bobtails in the Pembroke Welsh Corgi, 2002), nebo studie norské School of Veterinary Science (A study of inherited short tail and taillessness in Pembroke Welsh Corgi, A. Inderbø, 2007).

Shrňme základní fakta plynoucí z výše uvedeného:

1) Gen pro krátký ocas je dominantní, nemůže se „schovat“ u jedince s normální délkou ocasu.

2) Jeho nositel bude mít vždy zkrácený ocas, ale délka zkráceného ocasu může být různá.

Z prvního bodu je tedy zřejmé, že krátkoocasé štěně nikdy nemůžeme získat od rodičů ocasatých. Jinak řečeno, jeden nebo oba rodiče musí mít zkrácený ocas, aby i některá ze štěňat mohla být krátkoocasá. ALE! Z druhého uvedeného zároveň vyplývá, že může existovat krátkoocasý jedinec, u kterého je ocas natolik málo zkrácen, že se jeví jako ocas plné délky. Pak může nastat situace, kdy se ve vrhu po zdánlivě ocasatých rodičích vyskytne štěně bez ocasu. Byl tohle případ Alys od Toulovce?

Rodiče vrhu A „od Toulovce“ Adina Kopretinová louka a Alfa Zefyr 17th Meridian se jeví jako jedinci s ocasem normální délky. Alespoň jeden z nich by tedy musel být „utajený BOB“ – jedinec s ocasem tak málo zkráceným, že se jeví normální. Víme, že krátkoocasost se nemůže „schovat“, vždy se přítomnost genu projeví, takže alespoň jeden z prarodičů vrhu A by opět měl mít krátký ocas. Takto bychom museli postupovat v každé další generaci předků – a našli bychom i předky evidentně krátkoocasé (Andrew Bugi Vugi). Bohužel, naše hledání je ztíženo tím, že ocasy Pembroků se donedávna chirurgicky zkracovaly – a v některých zemích dodnes zkracují.

Jak tedy ověřit, zda daný jedinec je nebo není přirozeně krátkoocasý, pokud to není na pohled jasně patrné? Nejjednodušší je provedení DNA testu. Ten lze provést už kojeným štěňatům, tedy v době, kdy jsou ještě u chovatele. Stačí k tomu stěr sliznice dutiny ústní a řádově 1500Kč. Levnější metodou by bylo zjišťování stavu ocasu na rentgenovém snímku. Zda se lze na tuto metodu stoprocentně spolehnout je však diskutabilní. Test DNA samozřejmě ve spolehlivosti jasně vede. U čerstvě narozených BOB štěňat často pozorujeme tupý tvar špičky ocásku oproti ostré špičce ocásku normálního. Stejně tak dlouhý ocas mívá bílou špičku, zatímco zkrácený ne. Toto jsou však zcela nespolehlivé ukazatele.

Existuje tedy možnost, že by se ocasatým rodičům narodilo bezocasé štěně? Teoreticky ano. Můžeme si představit štěně postižené vývojovým defektem, který by způsobil zakrnění ocasu (podobně by se mohlo narodit např. se zakrnělou končetinou). Také může nastat během nitroděložního vývoje situace, kdy bude ocas zaškrcen, např. pupeční šňůrou, a vyvine se nestandardně. Nebo může dojít k uštípnutí části ocasu při příliš horlivém čištění fenou po porodu. Ve všech uvedených případech by takové štěně bylo pochopitelně genetickým testem označeno jako jedinec s normální délkou ocasu. Teorie náhodného vyštěpení (zmutování?) tohoto dominantního genu „odněkud“ je podle mého názoru mylná – příroda je sice mocná čarodějka, ale pravděpodobnost takového vyštěpení je natolik blízká nule, že se daleko reálnější jeví všechny předchozí uvedené případy.

Jak to tedy s Alys nakonec dopadlo? Žádná záhada se nekoná. Na jejím ocásku je s věkem stále více patrný zálomek. Také DNA test potvrdil, že jde o jedince s geneticky normálně dlouhým ocasem. K čemu tedy psát článek? Osobně se domnívám, že každý chovatel nese zodpovědnost za své odchovy. A to nejen v rovině „materiální“ – tedy měl by vědět, co prodává – ale i v rovině vyšší, řekněme etické. V ideálním případě by se měl chovatel zajímat o to, co svým chovem plemeni přináší, kde jsou silné a kde naopak slabé stránky jeho psů. V případě krátkoocasosti se nejedná o zdravotní problém, přesto si myslím, že pokud se u zodpovědného chovatele „odnikud“ narodí krátkoocasé štěně, měl by mít zájem toto štěně (a ideálně jeho rodiče) otestovat.

Přeji Alys a její paničce krásně prožité společné chvíle, bez ohledu na délku ocasu…

 

Štěňata vrhu B Foxy Fellow, vlevo krátkoocasý pes, vpravo fena s normálním ocasem03 - Pes z vrhu B Foxy Fellow ve věku 51 dní04 - Pes z vrhu B Foxy Fellow ve věku 18 měsíců05 - Pes z vrhu A Foxy Fellow ve věku 39 dní06 - Pes z vrhu A Foxy Fellow ve věku 2 let (vpravo fena s chirurgicky dokráceným přirozeně krátkým ocasem)

 

Fotopříloha:

01 - Alys od Toulovce (foto B. Hlaváčová)

02 - Štěňata vrhu B Foxy Fellow, vlevo krátkoocasý pes, vpravo fena s normálním ocasem

03 - Pes z vrhu B Foxy Fellow ve věku 51 dní

04 - Pes z vrhu B Foxy Fellow ve věku 18 měsíců

05 - Pes z vrhu A Foxy Fellow ve věku 39 dní

06 - Pes z vrhu A Foxy Fellow ve věku 2 let (vpravo fena s chirurgicky dokráceným přirozeně krátkým ocasem)

 

Autorkou článku je Mgr. Vendula Bauerová (CHS Foxy Fellow)

uživatelský obsah - vždy jako první článek!!!

---odkaz na všechny novinky---

---obrázky v záhlaví---

int(1)

Aktuality