Sportovní kynologie
Klasický výcvik I. - Úvod, zkušební řády
Pod pojmem klasický výcvik zde rozumíme tradiční „služební“ výcvik, jehož kořeny sahají na počátek 20. století a který byl původně určen německým ovčákům, později dalším plemenům využívaným ve službách armády nebo policie. V dnešní době se brány sportovní kynologie otevřely doslova všem plemenům, a tak se ani na korgiho na cvičácích nedívají skrz prsty.
Klasický výcvik II. - Školka pro štěňátko
Nikdo z nás jistě nenechá nově příchozí štěňátko růst jako dříví v lese. Pro každodenní život je nutná především důsledná výchova a sem tam nějaký ten povel, který se nám hodí, když potřebujeme psa přivolat, zastavit, případně přesvědčit, že nemá žrát tu sušenku, co našel na chodníku. Následující základy, na kterých budeme později budovat klasický výcvik, jsou určeny hlavně malým štěňátkům.
Klasický výcvik III. - Pilujeme puberťáka
Kde jsou ty časy, kdy na nás štěňátko viselo pohledem na každém kroku. Zdá se, že cokoliv od patníku přes cyklistu až po vlkodava na druhé straně ulice je pro našeho mladého psa zajímavější než my. Ano, už je to tak, náš miláček je v pubertě.
Klasický výcvik IV. - Zkouška od slova zkusit?
Se psem pravidelně trénujeme a zdá se nám, že všechno opakujeme už po sto padesáté. Na cvičáku nás nejmíň měsíc přemlouvají, ať už se „konečně někam přihlásíme“, protože „je to dobrý“. Za dlouhých večerů jsme se ponořili do četby zkušebních řádů, některé z nich jsme přečetli i třikrát a stejně se nám nějak nezdá, že „je to dobrý“. Čeká nás psí maturita – první zkouška z poslušnosti.
Klasický výcvik V. - Základně ovladatelný pes
Národní zkušební řád obsahuje kromě zkoušek přístupných jen velkým psům a zkoušek speciálně pro malá plemena také zkoušky „pro všechny“. Mezi ně patří Zkouška základní ovladatelnosti. Její splnění není povinné pro postup do jiných zkoušek NZŘ.